> ## Content Index
> Fetch the complete content index at: https://www.alicekoubova.cz/llms.txt
> Use this file to discover other available public pages before exploring further.

# Charta 77 není mrtvým broukem: text pro Respekt
- URL: https://www.alicekoubova.cz/charta-77-neni-mrtvym-broukem-text-pro-respekt/
- Published: 2026-11-01T11:54:58.000Z
- Updated: 2026-11-01T11:54:58.000Z
- Author: Alice Koubová
- Tags: Esej / sloupek, Etika a identita, #od-ak

Se souhlasem časopisu Respekt zde uvádíme plné znění odpovědi Alice Koubové na otázku Jaroslava Spurného.

V lednu příštího roku uplyne padesát let od zveřejnění základního Prohlášení Charty 77\. Respekt požádal dvanáct českých osobností napříč generacemi o text, který by odpověděl na otázku, zda aktivity a texty Charty 77 mají šanci oslovit současnost. Jestli mohou být společnosti prospěšné v dnešním nevyzpytatelném světě, v němž sílí nacionalismus a autoritářství a hrozí rozpad společenství, která byla dlouhá desetiletí zárukou bezpečnosti a míru. Texty oslovených osobností jsou součástí seriálu Respektu k výročí Charty 77 a nyní zveřejňujeme prvních šest z nich.

**Alice Koubová, filozofka:**

Odkaz spojený s působením Charty 77 rozhodně za sociopolitickou inspiraci považuji. Dnešní společnost mohou určitě oslovit texty signatářů, ale význam Charty 77 vnímám hlavně v tom, že dané texty působily jako veřejné činy, jako politické myšlení vtělené do konkrétních lidských životů a s dopady na konkrétní životy. Toto myšlení názorně demonstrovalo, jak spolu souvisí moc politického systému, společenská kultura a existenciální možnosti jednotlivce. Shrnu tento vztah v několika bodech:

**1/** Charta 77 neapelovala na změnu práva v Československu, ale na dodržování práva. Konstatovala, že československý režim, který helsinské dohody sám uzákonil a o kterých veřejně prohlašoval, že je dodržuje, je nedodržoval. Úsilí Charty 77 nebylo tedy banálně antisystémové, ale prosystémové, v tom smyslu, že mu šlo o zesílení vlády práva a integrity proklamovaného systému (demokracie), která, kdyby jí bylo dosaženo, by znemožnila totalitní vládnutí.

**2/** Represe, jež následovaly po relativně prostém požadavku, aby stát plnil to, co tvrdí, že plní, odhalují rub posttotalitního politického režimu: tím je hlubinně rozkladný mechanismus namířený proti lidské subjektivitě. Jde o určité vynucování agrese na duši jako opak péče o duši. Režim nejenže se dopouštěl násilí, zatímco tvrdil, že osvobozuje, ale vyžadoval, aby občané veřejně prohlašovali, že se cítí osvobozováni, zatímco zažívají násilí na sobě či na okolních lidech. Vládě svévole a klientelismu nesměli pod pohrůžkou trestu říkat svévole a klientelismus, nýbrž svoboda a demokracie. Pokud člověk na tento mechanismus dvojné vazby přistoupí, stává se zároveň obětí systému a zároveň jeho spoluviníkem (bezmoc mocných). To je stav sebeagrese a apatie, která ničí v člověku sebeúctu, důvěru, že stojí sám při sobě a že se může o sebe opřít v jednání. Aby člověk takový stav vydržel, často ho popírá nebo externalizuje vlastní rozpor na někoho, koho za situaci může obvinit.

**3/** Charta 77 důrazem na obecnou vládu práva a osobní péči o duši dokládá, nakolik je institucionální a právní řád integrálně spojen s individuální svobodou. Je navíc platformou, která nejen teoretizuje, ale nabízí východisko z dané politicko-psychologické pasti (moc bezmocných).

**4/** Napětí mezi politickým režimem a jednotlivcem se může odehrávat formou individuálního hrdinství vůči represi, nebo kolektivním odporem. Charta 77 dokládá, jak podstatné je postavit se mocenské zvůli kolektivně. Kolektivní odpor nestírá individualitu, ale může ji naopak zachránit: chartisté byli schopni se koordinovat a utvořit sociální pouto navzdory radikálním rozdílům v politickém názoru, životním stylu, vyznání či jiné identitě. Pro toto pouto je podstatný jeden postoj: nelhostejnost vůči nespravedlnosti páchané na druhých, předpoklad, že člověk nemůže žít úplně v klidu dobrý život, zatímco se na jiných páchá násilí, protože spravedlnost pro druhé je součástí spravedlnosti pro mě. Politický a osobní postoj empatie a solidarity je naopak pro režimy založené na dialektice represe a podmanění nesmírně ohrožující. Proto se ho usilovně snaží eliminovat, zesměšnit, rozdrobit, oslabit, znemožnit.

**5/** Jan Patočka a návazně na něj Václav Havel spojovali postoj solidarity otřesených s mravností jako určitým předpokladem pro vytvoření prostředí, ve kterém se teprve něco jako politika může začít odvíjet. Působení Charty ale podle mě naopak dokládá, že důvěryhodná socialita není apolitická, předpolitická nebo ideologická dimenze demokratické politiky, nýbrž její vlastní jádro. Fungující sociální vazby, možnost se spolehnout, možnost zažít konflikt bez násilí, najít kompromis a tolerovat různost jsou vnitřní brzdou proti tomu, že se moc změní v brutalitu, svévoli nebo chronické zneužití.

Charta 77 je pro současnost inspirativní z tohoto strukturálního hlediska, protože fenomény, s nimiž zápasí, nám nejsou neznámé. Čelíme v masivní míře tendencím dávat slovům opačné významy a užívat je k ovládání druhých, nikoli k vládě práva, přesouvat odpovědnost na ty, co se nemají jak bránit, vynucovat si loajalitu vyhrožováním a přísliby zisků nad ostatními, útočit na všechny projevy solidarity, od systémové úrovně (investigativní žurnalistika, veřejnoprávní média, sociální programy, ochrana zranitelných, neziskové organizace, nezávislá kultura, obrana i odpovědnost Evropy) po individuální lidské city (šíření kultury strachu, xenofobie, hlubinné nedůvěry, nejistoty a vnitřního vyčerpání). Odmítli jsme Istanbulskou úmluvu i solidární dohodu o výdajích na obranu mezi evropskými zeměmi. Jsme siláci a zbabělci zároveň. Přijde na to. Malá domů.

Čím větší a časnější bude společenský odpor proti zavádění logiky uzurpace a síly, tím méně budeme potřebovat individuální hrdiny, kteří se proti ní postaví v nesmírně riskantním nasazení. Tím méně také budeme potřebovat se před těmito hrdiny obhajovat, snažit se na ně zapomenout nebo na ně rovnou útočit, abychom se vnitřně ujistili, že jsme nevinní, svět je bytostně krutý a jinak než v logice (sebe)násilí v něm jednat nejde.