Síla odolnosti (Alice Koubová)
18:00 - 18:30
Autorka knihy Síla odolnosti (Edice N) bude číst část svého rozhovoru s ukrajinským filosofem Volodymyrem Jermolenkem.
O knize:
Jakou „sílu“ potřebujeme, máme-li být schopni reagovat na nenadálé šoky a chronická narušení v současné moderní společnosti? Existuje síla silnější než násilí? Co potřebujeme pro obnovu životního vývoje, když se život přeruší: traumatem, sílící nevraživostí ve společnosti, erozí demokracie nebo socio-ekologickou krizí? Z knihy rozhovorů s významnými světovými vědci na tato a další témata, Síla odolnosti, čte autorka Alice Koubová.
Z rozhovoru s V. Jermolenkem:
Dalším faktorem odolnosti je vztah jednotlivce a systému. V české společnosti je „systém“ chápán prakticky za každých okolností negativně, jako něco zkostnatělého a ohrožujícího, na co je potřeba vlastně jenom útočit. Být součástí systému je skoro totéž jako kolaborovat a ztratit svobodu. To ale demokratizaci systému nezajistí. Váš projekt UkraineWorld naopak představuje příklady mnoha jednotlivců, kteří mají v systému různé role, proměňují ho a usilují o jeho demokratický charakter.
Ano, pokud usilujete o odolnost, musíte hledat rovnováhu. Přílišný individualismus škodí, stejně jako přílišný kolektivismus. Najít správný poměr je složité, ale je nutné se o to snažit, obzvlášť ve válce. Pokud se totiž během války chováte individualisticky, nedokážete řešit velké problémy. Válka nám ukazuje, jak moc jsme závislí na ostatních. Každé ráno myslím na neznámé lidi, kteří tím, že sestřelili tolik dronů, zachránili život mým dětem, když jeden z dronů pravděpodobně mířil na náš dům.
Válka asi ukazuje zřetelněji to, co není během míru tak zjevné.
Ano, v době míru si tak jasně neuvědomujeme, jak naše základní potřeby – jídlo, oblečení, teplo – závisí na činnostech jiných lidí a dokonce i jiných národů. Snad nikdy jsme se jako západní civilizace nechovali tak individualisticky jako v době, kdy jsme totálně propojeni a závislí jeden na druhém. Náš individualismus je ve skutečnosti iluzí. Žijeme v paradoxu.
Jak tedy žít jinak, než pod taktovkou iluzorního individualismu?
Já osobně se řídím úsilím o hodnoty, které mě převyšují. Smyslem života není podle mě jen sebeprosazení, ale možnost uskutečnit něco většího, než jsem já sám. Individualitu lze chápat jako individuální pojetí toho, jak usilovat o něco většího, než je člověk sám.