Jakou sílu potřebujeme, máme-li být schopni reagovat na nenadálé šoky a chronická narušení v současné moderní společnosti? Existuje síla silnější než násilí? Co potřebujeme pro obnovu životního vývoje, když se život přeruší traumatem, ve společnosti, kde sílí násilí, v erodující demokracii, uprostřed socioekologické krize? Alice Koubová tyto otázky zkoumá v rozhovorech s významnými světovými vědci skrze pojem odolnosti, rezistence, regenerace. Ukazuje, že odolnost není další na seznamu „dovedností“, které je třeba individuálně budovat a soutěžit v nich hlava nehlava s druhými, jen aby člověk nebyl sněhová vločka, méněcenný kus nebo dezolát. Síla odolnosti funguje spíše jako schopnost žít ve vztazích, které sice nejsou ideální, ale bez nichž nelze v životě prospívat.
Kniha obsahuje tyto rozhovory:
Boris Cyrulnik (Toulon): Kdo má strach nemění se. Tíhne k diktátorovi, který jeho pocit strachu udržuje
Michèle Lamont (Harvard): Americký sen není příběhem americké společnosti a nikdy nebyl. Co jiného ale vyprávět?
Michael Ungar (University Hallifax): Pro naši odolnost je podstatná sociální spravedlnost a tolerance nečekaných životních cest
Eva von Redecker (Prignitz) Naše společnost není schopna čelit smrti
Volodymyr Jermolenko (Kyjev) Náš individualismus je ve skutečnosti iluze
Frédéric Worms (ENS Paříž) Návyk na to, že svoboda a štěstí jsou samozřejmé, nás může zavést do pasti
Sofia Näsström (Uppsala University) Rezignace je prokletím naší doby. Život by přitom mohl být jiný
Andreas Reckwitz (FU Berlín) Nebýt jedinečný znamená být v naší společnosti bezcenný