Na zahajovacím cyklu Ekologických večerů v roce 2025 mluvila filosofka Alice Koubová o naději. Představila nejrůznější koncepty naděje ve filosofické tradici. Mluvila o vztazích naděje k moci a bezmoci, k bohatství, k životním situacím, kdy nám moc vnucuje své vidění světa a my stojíme před ní v často osobně velmi složitých až beznadějných situacích. Zmínila myšlenky klimatického aktivisty Derricka Jensena, který je přesvědčen, že lidé již překročili míru ničení planety a jakákoliv naděje mu v této situaci přijde falešná. Sám se naděje vzdal, překvapivě proto, aby mohl dále dělat vše pro to, aby mu svět dával smysl a mohl pokračovat ve snaze zmírňovat škody páchané na přírodě, byť pouze zpomalit její devastaci.
Alice Koubová však míní, že není snadné se touhy po naději zcela zbavit a že naděje má svou důležitou roli v lidském životě. Uchovaní naděje pak viděla v touze po budoucím stavu, který sice nemůžeme ovlivnit, ale naděje nám slouží jako otevírání možností jednání, které vzdorují beznaději, Tím vlastně v přítomnosti vytvářejí možnost ovlivnění budoucnosti, kterou přímo ovlivnit nejde. Specificky vnímaná naděje, která není naivním optimismem ani vírou v nadpřirozenou záchranu, tak může být mostem ke světu odolné společnosti.