K prvnímu dílu minisérie o smyslu divadla v současné době, který vzniká pod hlavičkou online platformy divadelni.net pozvala Marta Migač Alici Koubovu, Michala Zahálku a Michala Hábu.

Díl je možné si poslechnout na tomto odkazu.

O minisérii:

Naše kulturní politika prochází překotnými změnami a zpochybňováním dosavadního systému podpory kultury. Ve společnosti tak znovu vyvstávají otázky, jakou kulturu potřebujeme a jaké umění chceme financovat. Pochybnosti o smyslu umělecké práce ale někdy přicházejí i zevnitř umělecké komunity. Ve světě plném krizí a válek se totiž může zdát, že umění – a divadlo obzvlášť – není zrovna tím nejúčinnějším nástrojem společenské změny. 

Nová série podcastu Drama Queen je tak pokusem hledat odpovědi na náročné a přitom základní otázky. Co nám divadlo přináší? Komu pomáhá? Co v nás dokáže vyvolat? Dokáže změnit svět? Má to smysl?

V první epizodě série uslyšíte tři rozhovory. S filozofkou a divadelní umělkyní Alicí Koubovou otevíráme otázku podstaty a smyslu divadla, ale také toho, jak může vypadat plnohodnotný divácký prožitek. 

„Divadlo není jen něco, co zobrazuje lidský život, ale působí prostě uvnitř toho života. A to, čemu říkáme divadelní umění, je vytažení té vnitřní teatrality lidské existence do prostoru mimo ten život. Takže v tomto smyslu to nejde oddělit. Divadlo smysl má, dokud má smysl člověk.“

Ve druhém rozhovoru mluví umělecký šéf Činoherního studia Ústí nad Labem Michal Hába o odvaze dělat divadlo otevřeně politické, bez ohledu na to, jestli je to v Praze, nebo v regionu. 

„Je nutné ukazovat, že divadlo, potažmo umění nemá být pohodlné, že má být ostré a má prostě něco nabourávat a že není vždycky komfortní. Ale snažíme se tuhle věc i vysvětlovat. Že sice provokujeme to přemýšlení, ale také o tom diskutujeme, píšeme, vytváříme pamflety. A myslím si, že diváci fakt nejsou hloupí. Je to o tom, že je nepodceňuješ a někdy to i trochu riskneš.“

S dramaturgem a překladatelem Michalem Zahálkou si povídáme o divadelních zážitcích, které v nás zůstávají, o tom, jak se dnes vyrovnávat s eticky problematickými místy starších dramatických textů, ale také o tom, jestli a jak může divadlo ovlivňovat svět kolem nás.

„Otázkou je, jestli to, že jsem se vydal touto profesní dráhou, nesouvisí s tím, kdy jsem si to povolání vybíral. (…) Maturoval jsem v roce 2009, kdy svět působil, že je opravdu dost v pořádku. A nejsem si jistý, jestli by mě to, kdybych maturoval jen o pár let později, netáhlo k něčemu, co může svět změnit bezprostředněji.“

Novou sérii podcastu Drama Queen můžete chápat jako snahu o uklidnění, že dělat divadlo opravdu může mít velký smysl. Ale taky jako sadu argumentačních nábojů, které se vám budou hodit v nejedné kulturněpolitické debatě.